Vstup na Chrámovou horu – prachovnice.
Cesta byla podniknuta s : OliveTour.cz
- Poloha: Izrael , starý Jeruzalém, vstup na chrámovou horu.
- Fotky a videa z osobní cesty na dané místo.
- Odkaz z Wikipedie.
- Odkazy na YouTube, stránky odkazující na historii a biblické příběhy.
- Vlastní příběh.
Fotogalerie se dá zobrazit přes celou obrazovku, v rohu galerie je symbol pro roztažení.
Add1. https://mapy.cz/s/gokusogogu
Add2.
Add3. https://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1mov%C3%A1_hora
Add4. https://www.youtube.com/watch?v=Hn5jInwa-H0
Add5.
Příběh: říjen / 2023
Byl to krásný den, …..jak idylický začátek, který se nabízí a přitom mohl skončit ne úplně fatálně ale se značnými problémy, které by mohli klidně oblétnou při troše „štěstí“ v uvozovkách i spoustou medii, samozřejmě pokud by si toho všimli. Ráno jsme s průvodcem, jako vždy po snídaní, naskočili v Betlémě do autobusu, po czech pointu a za neustálého zíraní z autobusu, dorazili k hradbám starého Jeruzaléma. A ve zkratce: navštívili hřbitov, kde je pochován Oskar Šindler, Křtitelnici krále Davida, Večeřadlo, Davidův hrob, Sijonskou bránu a dorazili až ke zbytku římské hlavní ulice Cardo. K těmto památkám později. Zde jsme dostali klasický rozchod, s možností se trochu po rozběhnout po tržišti. Jelikož jsme už trochu měli místní znalost okolí, nebyl to pro nás takový problém. Lépe řečeno, už jsme se nemuseli tolikero otáčet, pamatovat si pohledy a okolí kolem sebe , abychom tzv. došli návratu. Já jsem se zastavil u zbožím vybaveného trhového stánku s artefakty a cetkami, který měl, jen tak mimochodem, na jakémsi konferenčním stolku staré předměty. Kliky, panty, součástky denní potřeby z doby velmi velmi dávné, a inu tu jsem vespod zahlédnul starožitnou reliéfně zdobenou prachovnici. Vypadala fakt nádherně. Šáhnul jsem po ní. Oči mi zasvítili jak velbloudovi a duch objevitele zahořel. Nechtěl jsem na sobě nic dát znát. Byl jsem samozřejmě prodavačem zaregistrován. Malá „vsuvečka“. Nejednalo se o můj první smluvní obchod, tento byl však z mého pohledu nejzajímavější. Obchůdek – stánek, měl skromný vchod, vnitřní a zadní prostory však byly neskutečně vybavené orientálním zbožím s procházejícími turisty tvářícími se zaujatě a vybírající zboží s rozvážným pohledem znalců. Nahodil jsem stejný zákaznický „dres cod“. Prodejce ke mně přistoupil, já udělal také pár kroků k němu. Zeptám se a ukážu, „pleas, prais“ , odpověd „65 dolaru“ , konverzace je zde v textu přeložená, jednalo se spíše o komolenou angličtinu doplňovanou nápovědou mé manželky. Navrhnul jsem 30 dolarů. Vypadal udiveně a já rychle pochopil, že vypadám jak, no ….řekněme neprofesionálně, blb. Snažil se mi anglicky říct, že se jedná o originál a že s cenou nejde dolu. Nedal jsem se. Navrhnul jsem 40 dolarů. Vím, že mohou jít, až na polovinu, ale v tomto prostředí to však není možné. Je tu poměrně rušno a obchody není nouze. Prodejce poodstoupil, pak někam zmizel a časem jsem však už předešlých situací pochopil, že to je taktika, která se opakuje. Dělá, že jsem mu ukradený a věnuje se jiným zákazníkům po obchodě. Já udiveně koukám že mi nedopověděl a čekám na pokračování v obchodu a sleduji ho očima, že se snad ke mně vrátí a dá mi nějaký verdikt. Jako že řekne „né“, nebo snad „ano“ a dá novou cenu. Kdepak, vůbec nic takového. Samozřejmě jen tak naoko, jsem bedlivě sledován. A nejen jím, nezapomeňte, že i když jsou jakoby prodejci proti sobě konkurence, vzájemně ví úplně ovšem a o každém pohybu v obchodě. Sleduje vás spousta pomocných prodejců, lidí atd. Dávám pohybem těla a náznakem manželce, že je to drahé. Položím to zpět na stoleček, opět prachovnici beru do ruky a gesty a hovorem se rozčiluji nad cenou a zvažuji koupi a ne koupi a podobně. Podívám se na prodejce a on ze vzdálenosti potvrdí gestem nově 50 dolarů. Já však prachovnici pokládám na stoleček a loučím se. Je to předem vše divadelní hra. Prodejce ještě ležérně zamnou vyjde ven, a opět nabízí 50 dolarů. Odmítám s gestem ruky, naznačuji, že jde o velkou částku a že nejsme vzájemně dohodnuti. S manželkou pokrčujeme, dle dohody, dále stoupajícím tržištěm. Prohlížíme další zboží prodejců po trase. Po 20 m říkám ženě, vrátím se a koupím to za 50 dolarů. V hluku jí říkám. Připravím si 2 krát 20 dolaru a pak pár samostatných dolarů po kapsách. Ona „OK“. Pár zmatků a šahání do kapes, abychom vypadali nenápadně. Zde totiž nesmíte ukázat nabitou „šrajtofli“ na oči kohokoliv. Sledovači a nedej bože, kapsáři jsou všude na světě. Jdeme zátky. Vstoupím do obchůdku a jsem ihned zaregistrován, prodejce není daleko a opět stejná situace, přijde po pár krocích blíže. Jsem připraven říct 50 dolaru, stejně ale vyhrknu 40 dolarů? Prostě to opět zkusím. Oba víme, že je to náš poslední kontakt a já se vracet nebudu. Prodejce „nahodí“ nově 45 dolarů. Super tak to je něco, říkám si. S dvouvteřinovou prodlevou ze mě vypadne „OK“ vytáhnu přichystaných 40 dolarů a hrabu se v kapsách po drobných. Najdu další 2 dolary. Prodejce si vše vezme a zmizí i s prachovnicí. Nemám ani peníze, ani prachovnici a jen tak blbě stojícímu, mi to dochází. Panika se tentokrát nedostaví „nedostanu zpátky nic“, takto však není. Tento proces se při smlouvání opakuje vlastně potřetí. Poprvé jsem byl šokován. Vezmou peníze, zboží a v útrobách zmizí, ale na dohled, někdy ani to ne. Je to silný psychologický nátlak. Vydám se za ním a v kapse vyhrábnu jeden a jeden další dolar. Prodejce mě zaregistruje už zřetelněji, vnímá co dělám, vychrlí „OK“ a podá mí prachovnici se slovy „44 dolarů ok“. Letmý úsměv na obou stranách a obchod je uzavřen. Co je zde důležité je to, že se jedná při smlouvání o každý dolar. Je to neskutečná hra až do konce. Řeč těla, gesta rukou, tělem, intonace hlasu. Nádherné divadelní představení. Byl to můj čtvrtý smluvní obchod. Pro mne nejzajímavější. Během pobytu jsem se už i naučil více a dvakrát nasmlouval cenu pro kolegy ze zájezdu. U Jezídů prodávajících na periferii Jeruzaléma, při ceně náramku cca 5-6 dolarů, usmlouváte tak jeden dolar. Když dva, musíte být více obratní. Níž to nejde. Cenu už mají právě nastavenou níže než je v centru, periferie. V centru by byla cena cca 10 dolarů a po smlouvaní, by jste se dostali na cca 7-8, při obratnosti na 6, a s velmi, velkým šarmem na 5dolarů. Toliko trochu obchodu a ekonomie. 😊.
Prachovnice je v baťohu a já opojen, že se jedná o originál neskutečné hodnoty opojen úžasným artefaktovým objevem. Prachovnici cestou párkrát vyndám ať se pokochám, a ujistím že je to skutečně pravda. A už to pomalu začíná. Říkám si „Hle ono to má uzávěr, no to je snad logické, vždyť aby se prach nevysypal přeci“. Hle a on tam je závit, hele on je metrický. Co žeeee, fakt že joooo. Dochází mi to, je to kopie. Stejně tajně doufám že se se závitem mílím.
Po průchodu tržištěm se vracíme na místo rozpuštění. Všichni ze zájezdu úspěšně shledáme a vydáváváme se společně směrem ke Skalnímu dómu. Prachovnice v baťohu. Projede mnou blesk. Tam je při vstupu czech point! Vždyť to neprojde rentgenem! Cestou se otočím na manželku a říkám ji, že asi o to přijdu. Miláčku pod rentgenem to bude vypadat jako granát, zabaví mi to. Žena, nechtěně, ale souhlasně poznamená že asi ano. Celo cestu ke Skalnímu dómu si promítám všechny možné situace co se mi může stát. Zabijou mě, první Evropan z Česka co tam nesl granát, bože trapas!!! Není mi dobře. Nervy pracují. Prachovnice se nechci vzdát, za žádnou cenu, i když to je asi blbost, mi dojde.
Prachovnice je v baťohu a já stojím se všemi ve frontě na očekávaný czech point. Jde to rychle, ale i tak trochu drsně. Před stupem přímo na czek point jsou haldy neuklizených předmětů. Přemýšlím, co to je za „bordel“, zde nic neobvyklého, ale v této části je přeci vždy uklizeno, pomyslím si. Dochází mi to. Jsou to zabavené předměty co neprošli kontrolou a jsou tak na haldě nebo jen tak z obav odložené vstupujícími, ponechané na pospas osudu a čekající na svůj vrchol únosnosti, kdy budou odvezeny. Jsou tam i zajímavé předměty, vidím dva sidory (tzv. židovské bible), nikdo nic nebere, každý si říká, asi by to neprošlo, nemá to cenu. Mám smíšené pocity. S nikým se nemažou, pojímá mě předtucha. Jdu na řadu, pokládám baťoh na pás pod rentgen a sám procházím rámem. Manželka to v rámci řazení systémem zipu, stihla ob jednoho člověka přede mnou. Na czech pointu obsluha není v civilu, jedná se o armádu, nebo policii v černém a po zuby ozbrojenou. Batoh projíždí rentgenem. Slyším hebrejsky, volání dozadu a mě okamžitě berou bokem. Pohybem a gesty se ptám o co jde. Policista ukazuje na batoh a rentgenový snímek, který tam kupodivu stále „visí“. Nakloním se a vidím ho, úplně černou siluetou prachovnice vypadající jak granát. Policista drží můj batoh. Já začnu chápavě nahlas křičet „ souvenir, souvenir“, „ please souvenir“. Ukážu policistovi, že mu to z batohu vyndám a ukážu. Gestem mi naznačí ukaž. Jsem pod přísným drobnohledem, baťoh položím na zem, kleknu si a rozepínám zip, sledují mě tři policisté, ja vyndám prachovnici. Policista mi řekne ať otevřu uzávěr. Okamžitě šroubuji a pohybem „vyklepáváním“ naznačuji, že je to prázdné. Bere prachovnici do ruky a sám se dívá. Volá pak hlasitě svému nadřízenému veliteli, „ vše ok, souvenir“. Batoh a prachovnice je mi okamžitě vrácena a já s rozvázaným opaskem, baťohem a ledvinkou vyklopítnu ven z czech pointu. Manželka opodál. „kde si, prosím tě“. Klasika, nevím, co říct, vždyť to věděla, si říkám. Vyhrknu „ …pááák miláčku, možná bylo zaděláno na malér“. Kolem nás se zhrocuje naše zájezdová skupina a všichni se po průchodu upravují a pomalu se vydáváme k bráně na horu Sion. …..Nechal jsem tam na zemi kšiltovku! Otočím se, myslím že to stačilo ….nemá to význam, už vím kde skončí 😉.